Miletín. Výřez z litografie Jana Řehoře Gregera (okolo 1830).

 
 

Dějepisectví města Miletína 18. a 19. století

         
 

 

     

o prezentaci

 
                 
 

Přehled miletínského dějepisectví

 

Prameny miletínského dějepisectví

 

Soudobá literatura

 

Přílohy

 
                 
    Úvod
 
   

Úvod

            Tato práce si klade za cíl podat ucelený přehled bádání o miletínské historii, sledovat jeho vývoj, obsah a vzájemnou inspiraci jednotlivých historických (ale též topografických a vlastivědných) prací. Hodlá podat základní informace o jejich autorech a přiblížit prameny a informační zdroje, ze kterých při své práci vycházeli. A tím vším chce přispět k očištění stávajícího povědomí miletínských dějin od nánosu tradovaných omylů, legend i smyšlenek.

            Žádný ucelený pokus o zmapování miletínské historiografie nebyl dosud publikován, a s velkou pravděpodobností ani nikdy nevznikl. Existují pouze ojedinělé biografie a medailony jednotlivých badatelů,  publikované převážně v regionálních tiskovinách. Výjimečně, a to ještě pouze v rukopisné podobě, existují seznamy a přehledy miletínských kronikářů s pouhým naznačením obsahu a tematického zaměření jejich práce.[1]

            Následující text tedy přináší základní informace o nejstarších miletínských badatelích a jejich práci. Členěn je do tří kapitol, sledujících tři odlišná historiografická období: období osvícenského absolutismu ve 2. polovině 18. století, romantismus a vzepětí národního obrození první poloviny 19. století, a konečně počátky moderního dějepisectví v prostředí rozvoje občanské společnosti ve druhé polovině 19. století. Pokračování badatelského úsilí i po skončení sledovaného období přibližuje exkurz do bádání ve 20. století.

            Jelikož tato práce v hojné míře využívala digitální zdroje informací, resp. archiválie a historickou literaturu v digitální formě, je její součástí rovněž návrh elektronické webové pomůcky, která využívané digitální zdroje zpřístupňuje interaktivní formou.

-----

            Miletínské dějiny trvají již téměř devět století a na poměry malého venkovského městečka jsou nepochybně atraktivní. Mají mnoho příznivců a inspirují řadu badatelů, kteří se již více než dvě stě let pokoušejí historii města a jeho okolí zmapovat a popsat.[2]

            Nejstarším dílem přinášejícím též některé dějepisné informace regionálního charakteru jsou patrně Miscellanea Regni Bohemiae Bohuslava Balbína. Kniha třetí první dekády přináší popis Čech podle jednotlivých krajů; kniha pátá pak edici erekčních knih pražského arcibiskupství. Edice erekčních knih se stala jedním z hlavních pramenů pro Jana Karla Rohna a jeho přehled církevních památek v obvodu královéhradecké diecéze. Zde se poprvé dotýká rovněž dějin Miletína.[3]

            Jedním z nejvýznamnějších děl zabývajících se regionální historií v období osvíceneckého absolutismu jsou tři svazky vybraných „podivuhodných starožitností Království českého“ od Karla Josefa z Bienenbergu. Mezi vybraná místa se v třetím díle dostal rovněž Miletín. Popis jeho dějin nechyběl samozřejmě ani v Schallerově, ani v Sommerově topografii, stejně jako v Horákově Topografickém popisu osad hejtmanství Královéhradeckého. O Miletíně psal též historik Maximilian Millauer ve své práci o dějinách řádu německých rytířů.[4]

            Miletínská historiografie 19. století je však již zcela postavena na dvou miletínských monografiích: Uiber Miletin in Böhmen od Josefa Ladislava Jandery a Miletínu nad Bystřicí od Jana Nepomuka Lhoty.[5] Badatelské úsilí je pak korunováno Sedláčkovými Hrady, zámky a tvrzemi Království českého, kde je v pátém svazku podán sice poměrně stručný, ale  bezpochyby do té doby nejkvalitnější a nejerudovanější popis dějin města Miletína.[6]

            S ohledem na nedostatečnost archivních pramenů by úsilí výše jmenovaných nebylo možné bez mravenčí píle lokálních kronikářů, písmáků a sběratelů starožitností, kteří posbírali a zachovali drobné zprávy z Miletína a jeho okolí. Jejich nestorem se stal farář miletínské farnosti Ignác Dominik Baudisch (asi 1719 - 1795), který v roce 1752 založil první pamětní knihu. Na něj navázal v první polovině 19. století farář Jan Arnold (1785 - 1872), později jeho nástupce Jan Černý (1788 - 1859) a na přelomu 19. a 20. století farář Filip Šubrt (1860 - 1934). První obecní kroniku vedl příležitostně od roku 1849 Jan Nepomuk Lhota (1811 - 1890). Mezi pracemi lidových písmáků mají nejvýznačnější postavení zápisky kantora a městského písaře Františka Žáby (1756 - 1836). K dalším patřily poznámky a sebraný písemný materiál měšťana Rudolfa Dreyschuka (1844 - 1889), vrchnostenského úředníka Julia Hrdličky (1827 - 1889) a univerzitně vzdělaného sedláka z nedaleké Třebihoště Josefa Petery (1810 - 1889). Ve dvacátém století na ně navázali zejména obecní kronikář František Kučera (1897 - 1977) a archivář Josef Špringer (1882 - 1961).

             Výše uvedená díla jsou hlavním tématem této práce. Vážnému zájemci o miletínské dějiny se obvykle dostane do rukou nejprve monografie Jana Nepomuka Lhoty z roku 1888, první česká a zároveň chronologicky dosud poslední publikace popisující miletínské dějiny uceleně a na základě prostudovaných pramenů. Publikace je a byla i před rozšířením digitalizace relativně rozšířená a dostupná. Nesplňuje však současné požadavky kladené na historické pojednání a lze ji proto považovat spíše za práci vlastivědného charakteru.[7]

Hlavním jejím problémem je absence poznámkového aparátu a většinou scházející pramenné odkazy, případně odkazy pouze velmi povšechné (na městský nebo vrchnostenský archiv apod.). Neumožňuje tak badateli ověřit uváděná fakta a dále s nimi pracovat. O nápravu se pokusili někteří badatelé ve 20. století, z nichž nejdál pokročil archivář Josef Špringer, který shromáždil dostupné zprávy o Miletíně z literatury i z písemných pramenů a vložil je do monumentální Kroniky Miletína, města a okolí.[8]

Tento soupis je dodnes neocenitelným zdrojem informací, přestože ani jím uváděné pramenné odkazy již v dnešní době nejsou vždy aktuální. Druhá polovina dvacátého století totiž sebou přinesla další ztráty na písemných pramenech, zejména v případě pozůstalostí Jana Nepomuka Lhoty a Josefa Petery Třebihošťského, uložených v soukromých rukách a poté rozptýlených nebo zničených.

           


 


[1] Zejm.  JILEMNICKÝ, Alois: Vlasti naší milé. (1984) Strojopis uložený na Městském úřadě Miletín (dále MÚ Miletín), s. 246 – 260.

[2] Příjmení osob jsou v této práci uváděna ve tvaru a pravopise obvyklém v době života svého nositele, existuje-li více možností, přikláním se k tvaru, který dotyčná osoba sama užívala (Baudisch, Dreyschuk). V případě šlechtických predikátů platí to samé, pokud se jedná o historika nebo badatele (von Bienenberg, z Bienenbergu); pro historické osobnosti užívám běžného současného rodového označení (např. z Valdštejna, nikoliv z Waldsteina).

[3] BALBÍN, Bohuslav: Miscellanea historica Regni Bohemiae. Liber III. Decadis I. Pragae 1681, s. 17 (Miletin, Drzevvnice, Bradlecz arx deserta), s. 79 (Miletin, Hrad. 13.). Týž: Miscellanea... L. V. D. I., s. 1 - 38 (Decimae Ecclesiasticae Anni 1384) a s. 39 - 310 (Ex XIII. grandibus Voluminibus Erectionum). ROHN, Jan Karel: Antiquitas ecclesiarum, capellarum et monasteriorum, aliarumque aedium sacrum districtus et respective diaecesis Reginae-Hradecensis. Pragae 1777.

[5] JANDERA, Josef Ladislav: Uiber Miletin in Böhmen; ein topographisch-historischer Versuch. Prag 1830. LHOTA, Jan Nepomuk.: Miletín nad Bystřicí. Příběhy jeho a památky. Brno 1888. V současnosti (podzim 2012) je k dispozici rovněž reprint vydaný nakladatelstvím GARN (Brno 2012).

[7] Ze srovnání se soudobými Sedláčkovými Hrady, i s (o generaci starší) Janderovou monografií vychází v tomto směru jednoznačně nejhůře.

[8] ŠPRINGER, Josef: Kronika Miletína, města a okolí. Rukou psaný čistopis uložený ve Státním okresním archivu Jičín (dále jen SOkA Jičín). Kronika má sedm dílů označovaných římskými číslicemi (III. díl se však ztratil ještě za autorova života) a šest svazků rejstříků. Dále jen Kronika (resp. Kronika – rejstřík) a číslo svazku.

 

 
 
    Miletín
 
   
      Miletín v archivních pramenech
 
   
    Osvícenecké dějepisectví a Miletín
 
   
      Pamětní kniha faráře Ignáce Dominika Baudische
 
   
      Karel Josef z Bienenbergu a jeho
starožitnosti v Království českém

 
   
    Miletínské dějepisectví v období romantismu a národního obrození
 
   
      Paměti města Miletína Františka Žáby
 
   
      Josef Ladislav Jandera a jeho
topograficko-historický pokus

 
   
      Práce Maximiliana Millauera a Johanna Gottfrieda Sommera
 
   
      Pamětní kniha faráře Jana Arnolda
 
   
      Příběh Bohuslava a Berty
 
   
    Miletínské dějepisectví v 2. polovině 19. století
 
   
      První obecní kronika
 
   
      Pozůstalost podzvičinských písmáků
 
   
      Miletín nad Bystřicí Jana Nepomuka Lhoty
 
   
      Miletín v Sedláčkových Hradech
 
   
    Exkurz do bádání ve 20. století
 
   
    Závěr
 
   
           
           
           
           
           
       

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   
     

© Bc. Jan Hlavatý, 2013