Miletín. Výřez z litografie Jana Řehoře Gregera (okolo 1830).

 
 

Dějepisectví města Miletína 18. a 19. století

         
 

 

     

o prezentaci

 
                 
 

Přehled miletínského dějepisectví

 

Prameny miletínského dějepisectví

 

Soudobá literatura

 

Přílohy

 
                 
    Úvod
 
   

 1          Miletín

            Miletín je městečko v Královéhradeckém kraji, ve východním cípu bývalého jičínského okresu. Leží na východním konci tzv. Miletínského úvalu, na úpatí Zvičinsko-kocléřovského hřbetu a soutoku říčky Bystřice s potokem Bystrým. Má kolem devíti set obyvatel, a přestože je řadovou obcí, byl mu s ohledem na jeho historické postavení v roce 2006 udělen, resp. vrácen, status města.[1]

            Známé dějiny Miletína sahají do 12. století, kdy zde stála knížecí tvrz. Za pozdějšího majitele, řádu německých rytířů, kdy se Miletín stal jedním z výchozích bodů kolonizace Podkrkonoší, je již doložena trhová ves, základ pozdějšího městečka. Pozdější vývoj  byl předurčen tím, že se Miletín stal sídlem feudální vrchnosti, centrem panství a rozsáhlé farnosti. Po husitských válkách patřil k državám Lichtenburků, Trčků z Lípy a Smiřických ze Smiřic. Na úroveň poddanského města se dostal v druhé polovině 16. století za panství Jiřího z Valdštejna na Hostinném, který Miletínu zajistil potřebná privilegia, položil základ samosprávě a organizované městské obci. V majetku rodu Valdštejnů byl až do konce 17. století, v letech 1628 - 1634 též jako součást Frýdlantského vévodství Albrechta z Valdštejna. V 18. století se v jeho držení rychle vystřídali členové rodů Oppersdorfů, Morzinů a Sosnovců z Vlkanova,  v letech 1798 až 1855 patřil Miletín po tři generace rodině obchodníka Ignáce Falge z Trutnova. V průběhu 19. století dosáhlo městečko největšího rozkvětu,  přestože v roce 1846 téměř podlehlo ničivému požáru. Bylo však brzy nově vystavěno a počet jeho vlastních obyvatel se pohyboval kolem 1500 osob.

            Z význačných miletínských rodáků nutno připomenou básníka, sběratele a archiváře Karla Jaromíra Erbena, který se v Miletíně narodil v roce 1811. K architektonickým památkám městečka patří zejména původně gotický kostel Zvěstování Panny Marie s osamotě stojící renesanční zvonicí a klasicistně upravený zámek. Město a jeho půvabné okolí je též bohaté na drobné kamenné památky, sochy, kříže a boží muka z 18. a 19. století. V současnosti zde panuje čilý spolkový život a město je otevřené turistickému ruchu. Vyhledávanou komoditou jsou zejména místní cukrářské výrobky, známé Miletínské Erbenovy modlitbičky, Hořické trubičky aj.


 

[1] Za město byl Miletín formálně považován až od roku 1818, kdy tak byl poprvé označen v listině císaře Františka I., kterou je Miletínu potvrzeno dávné privilegium výročních a týdeních trhů. SOkA Jičín, Archiv města Miletín, inv. č. 63, kr. 7.

 

 
 
    Miletín
 
   
      Miletín v archivních pramenech
 
   
    Osvícenecké dějepisectví a Miletín
 
   
      Pamětní kniha faráře Ignáce Dominika Baudische
 
   
      Karel Josef z Bienenbergu a jeho
starožitnosti v Království českém

 
   
    Miletínské dějepisectví v období romantismu a národního obrození
 
   
      Paměti města Miletína Františka Žáby
 
   
      Josef Ladislav Jandera a jeho
topograficko-historický pokus

 
   
      Práce Maximiliana Millauera a Johanna Gottfrieda Sommera
 
   
      Pamětní kniha faráře Jana Arnolda
 
   
      Příběh Bohuslava a Berty
 
   
    Miletínské dějepisectví v 2. polovině 19. století
 
   
      První obecní kronika
 
   
      Pozůstalost podzvičinských písmáků
 
   
      Miletín nad Bystřicí Jana Nepomuka Lhoty
 
   
      Miletín v Sedláčkových Hradech
 
   
    Exkurz do bádání ve 20. století
 
   
    Závěr
 
   
           
           
           
           
           
     

 

   
     

© Bc. Jan Hlavatý, 2013