2.2       Karel Josef z Bienenbergu a jeho starožitnosti v Království českém

            Jedním z prvních badatelů, kteří čerpali historické zprávy z Baudischova Liber memorabilium byl Karel Josef z Bienenbergu. Jeho vrcholné dílo, nazvané Versuch über einige merkwürdige Alterthümer im Königreich Böhmen, bylo výsledkem dlouhodobé sběratelské činnosti, jíž se Bienenberg věnoval se zvláštním úsilím zejména po přijetí funkce hejtmana Hradeckého kraje v srpnu 1775. Bohatý sesbíraný materiál zúročil, když v roce 1778 vydal první svazek Alterthümer a pro jejich úspěch téměř v zápětí svazek druhý.[1] Vydání třetího dílu oddálila nejen změna služebního působiště, ale zejména práce na dokončení rozsáhlé monografie Geschichte der Stadt Königgrätz (1780), dále na dějinách Dvora Králové Versuch einer kurzgefassten Geschichte der Stadt Königinhof (1782) a dalších drobnějších pojednáních. Vydání připraveného třetího a čtvrtého dílu Alterthümer však Bienenberg z nejrůznějších důvodů odkládal. Třetí svazek proto vyšel až v roce 1785, čtvrtý, samostatné pojednání o dějinách řádu křížovníků s červenou hvězdnou, o rok později. Třetí svazek již obsahoval historická místa nejen z Hradecka, ale rovněž z Kouřimska: Čestice, Dražice, Jaroměř, Kostelec nad Labem a Černý Kostelec, Lobkovice, Miletín, Mukařov, Udašín a Vlašim.[2]

            Pojednání o Miletíně, v rozsahu dvanácti stran osmerkového formátu, začíná na straně 159 úvahou o původu názvu městečka. Bienenberg se však nepouští do spekulací. Naznačuje možnost, že toponymum vzniklo podle pohanského boha Odina, ale vzápětí ji sám zavrhne a konstatuje, že původ městečka a jeho jména zůstává nejasný. V dalším odstavci se již přenese do 14. a 15. století, tedy do doby, kdy Miletín patřil řádu německých rytířů. Ve shodě s Rohnovými Antiquitas zmiňuje údaj o výši desátku z Decimae Ecclesiasticae a dva zápisy z erekčních knih - kupní smlouvu na miletínské zboží mezi německými rytíři a Benešem z Choustníka a nadaci na lampu v kostele. Důraz je kladen na svědečnou řadu obou zápisů, s plným vyjmenováním všech zúčastněných. To ostatně zcela odpovídá Balbínově edici těchto pramenů v Miscellaneích. Odkaz pod čarou však odkazuje (stejně jako u Rohna) na původní pramen, v tomto případě erekční knihy -  Libri Erectionum, Vol. 9, G 2 a Vol. 10, B 3.[3]

            V dalším sledu miletínských dějin už vychází z pestřejší škály pramenů a literatury. V 15. století zmiňuje ponejprv husitského vůdce Diviše Bořka z Miletínka, dále Dětřicha z Miletínka, hradeckého hejtmana, a Soběslava z Miletínka jako jednoho ze stavů, kteří zvolili roku 1452 Jiřího z Poděbrad zemským správcem.[4] Jako prameny uvádí kroniku Bartoška z Drahonic, Balbínova Miscellanea a Paprockého Diadochus. Obecně však odkazuje rovněž na své vlastní dílo, zejména na Dějiny Hradce Králové. [5] Dále sleduje zmínky o Miletíně ve šlechtických přídomcích, zejména v Titulářích z roku 1534, 1556, 1572 a 1589, uvádí tak výčet některých majitelů Miletína z rodů Krušinů z Lichtenburka, Smiřických a Valdštejnů a naznačuje některé genealogické souvislosti a převody majetků. V jednom případě cituje desky zemské, odkazuje na předchozí díly „Starožitností“ i na vlastní poznámky, zejm. svazek Ehrengedächtniss der Böhmen, nebo nepublikovaný druhý díl Dějin Hradce Králové.[6]

            Svůj historický výklad končí prostou zmínkou o posledním majiteli panství Josefu Sosnovci z Vlkanova a bez přerušení pokračuje druhou částí pojednání o Miletíně, věnovanou hmotným památkám. Zde si však všímá pouze památek v obvodu farního a filiálního kostela. Chronologicky popisuje zejména epigrafické památky: nápisy na zvonech a náhrobních kamenech, cituje modlitbu v portálu zvonice nebo datační nápis na hřbitovní zdi. Podrobněji si všímá šlechtických znaků, kamenných a zejména (snad u vědomí jejich pomíjivosti) dřevěných a malovaných pohřebních štítů. [7]

            Závěr kapitoly o Miletíně je věnován filiálnímu kostelu v Červené Třemešné. Jeho historii odbývá jediným odkazem na Rohna a dál se věnuje výčtu nápisů na zvonech a stručné zmínce o genealogické tabuli vývodu Petra Škopka z Bílých Otradovic.[8]

            Bienenbergovy Alterthümer jsou pro dějiny Miletína cenné zejména tím, že jsou skutečně první prací, která se jimi systematicky zaobírá. Bienenberg byl první, kdo vyhledal zmínky o Miletíně ve více pramenech a tehdy dostupné literatuře a pokusil se je uceleným způsobem popsat. Jedná se sice jen o prostý a nekomentovaný chronologický výčet dohledaných zpráv, čímž nijak nevybočuje ze soudobé úrovně historické práce charakteristické pro dobu osvícenského absolutismu, plní však i hlubší a cennou službu národu, která přesahuje pouhou otázku popisu historických událostí. Svou prací se Bienenberg, jak poznamenává František Kutnar, řadí k těm, kteří povzbuzují národní povědomí českého venkova, vědomí sepjatosti člověka s teritoriem vlasti a napomáhají orientaci českého člověka doby osvícenské k domovu a jeho hodnotám.[9]