Antonín Cechner popsal v roce 1907 své dílo takto:

„Jednolodní stavba orientovaná, s pravoúhlým kněžištěm na východní straně, ku kterému přiléhá na jihu kaple, na severu sakristie, na ní oratoř. Na západním průčelí štít, před ním otevřená předsíň, mezi dvěma schodišti, na kruchtu a do střechy vedoucími. Na podélných zdech jsou dva páry opěrných pilířů kolmých a na všech rozích po úhlopříčném pilíři o jednom odstupci, nahoře jednoduše sešikmených. Kryt jest taškový, na osmibokém sanktusníku ( vížka  se  zvonkem, ve skutečnosti pouze šestiboká  –  pozn. H. ) nad presbytářem plechový. Vchody jsou tři, hlavní na západě a dva postranní v bočních zdech lodi. Loď kostelní je široká u vchodu 9.80 m, u vítězného oblouku 9.38m a byla po poslední opravě r. 1899 prodloužena na 22.80 m a nově sklenuta ve třech polích křížovou klenbou.
 

Vítězným obloukem, hrotitým, 5.88 m širokým a 8.20 m vysokým, bez profilu, otvírá se  loď do kněžiště, 10 m dlouhého, 6.76 m širokého a 9 m vysokého. Toto jest v 2 polích sklenuto křížovou klenbou. Žebra profilu hruškovitého protínají se ve dvou hladkých svornících a podporována jsou konsolkami s ornamentální výzdobou. Tři okna mají po jednoduché kružbě, z trojlistů složené. Na obou rozích stojí nezcela přesně v úhlopříčnách opěrné pilíře, se seříznutou hranou v trnoži, o jednom ústupku a sešikmenou plochou s římsou nahoře. Do oratoře vede 3dílné okno.

Dveře z kněžiště do sakristie, 0.87 m široké  a  2.05 m vysoké,

v kamenném pažení, přepásaném gotickým obloukem. Jednoduchý jeho profil, z válce v ústupku záležející, stáčí se od výšky 0.72 m nad podlahou v provazec. Dveře jsou pobity plechem, připevněným úhlopříčnými pásky s ozdobnými hřeby a růžicemi.
V kněžišti jest uprostřed hrobka, ve které byly rakve členů rodiny Valdštýnské, které při častém drancování kostela zmizely.
Výprava kostela jest nová gotická.“  Tento popis platí beze změn dodnes.
 

Hlavní vchod do kostela je ze západní strany otevřenou předsíní s ozdobnou mříží. Ve zdech předsíně jsou zazděné pamětní desky upomínající na rekonstrukci kostela a dva náhrobní kameny rodu Radeckých ze zrušeného hřbitova. Ležely původně u hlavního vchodu až do roku 1768, kdy překážely stavbě síňky. Tehdy byly vyzdviženy a vezděny do stěn síňky. Při rekonstrukci r. 1899 byly uchovány a zazděny obdobným způsobem do stěn nové předsíně.
 

-          na severní straně náhrobek s mužskou postavou v otevřeném kabátě nese po obvodu nápis: Leta Panie 1585 W auterey Po Hromniczych Umrzel Vrozeney Pan Girzyk   Starssi Radeczky z Radcze Gehožto Tielo Oczekawa Blahoslaweneho Wzkrzjssenj W Krystu Panu.  

Jedná se o náhrobek Jiřího Radeckého z Radče, majitele tvrze Rohoznické v letech 1565 – 1585. Rod byl spřízněn s Valdštejny, ale zatímco páni na Miletíně nacházeli místo posledního odpočinku v kryptě pod presbytářem, jejich „chudší“ příbuzní byli pohřbíváni v kostelní lodi, v horším případě u kostelní zdi.
Po stranách náhrobku jsou dva reliéfy svatých evangelistů ze staré kazatelny   rozebrané r. 1662. Vlevo sv. Matouš, vpravo sv. Marek.

-          náhrobek s postavou ženy na jižní straně nese nápis: Leta 1604 na den swatu Anišku Pan Buh raczil powolati vrozenů Pani Katerzinu Starzimsku z Hustirzan a na Sedliczych a tuto gest pochovana oczekawa zmrt...(...výchvstání - pozn. H.)

KateřinKateřina Stařímská, manželka Hynka Stařímského z Libštejna byla rodem Rodovská z Hustiřan, ovdovělá Radecká na Sedleci. Po stranách další dva reliéfy ze staré kazatelny – vlevo sv. Lukáš, vpravo sv. Jan.

Uvnitř kostela hned za dveřmi vlevo jsou ve stěně další dva náhrobky. V obou případech se jedná o čtverhrannou desku s nápisem, k níž je připojen rodový erb Radeckých (příčně položený rýč).

-          vlevo: Letha 1557 v prwnj Sobothu Postnj ( Lhota uvádí „VX den Sobotnj Polednij“ ) umrzel Adamek Radeczky z Radcze yehož tielo uněm lezy oczekawaye    blahoslaweného wzkrzyssenij w den sdňy

-          vpravo: Tuto Ležj Dwau Djtek. Przj Porodu Krztu S° Nedosslj Pana Jana Radeczky°

Jedná se patrně o děti Jana Radeckého, syna a dědice Jiřího a pána v Rohoznici od r. 1585.

Vpravo za vstupními dveřmi jsou další kamenné plastiky:
- uprostřed nahoře je pátá deska ze staré kazatelny s vyobrazením ukřižovaného Krista.
- pod ní podlouhlá deska s výjevem proroka Eliáše vstupujícího do nebe. Na tuto desku navazuje další fragment zazděný v komoře vlevo od hlavního vchodu. Obě desky byly objeveny v pískovcové dlažbě pod kůrem, kdy je bylo třeba při opravě r. 1880 pro značnou sešlapanost vyměnit. Tehdy byly na druhé straně objeveny reliéfy. Desky byly pravděpodobně  použité do dlažby při přestavbě kostela v roce 1608 a původně patřily k výzdobě jižní stěny presbytáře, odkud byly vybourány při stavbě kaple. Ovšem podle jiné verze mohly být také součástí zábradlí renesanční kazatelny.
- vpravo kartuše s rodovými erby barona Sosnovce z Vlkanova a jeho manželky baronky Strakové z Nedabylic, přibližně z r. 1769. Jedná se pravděpodobně o znak, který byl dříve umístěný nad portálem branky před hlavním vchodem do kostela.
- štít vlevo nese alianční erb - vlevo je znak rodu hraběte Jiřího Fridricha z Oppersdorfu, vpravo jeho třetí manželky hraběnky Františky Serenyiové. Tento znak byl původně umístěn na hřbitovní zdi u kostnice, odkud byl patrně na přelomu 70. a  80. let 19. století, při úpravě okolí kostela a bourání zbytků zdi, přenesen do interiéru kostela. Vznikl pravděpodobně někdy v letech 1720 - 1743.
 

Jediný nešlechtický náhrobek je zazděn v komoře vlevo od hlavního vchodu v severní stěně. Nese německý nápis: Hier ruhet der Ignaz Johan Fiescher gebohren den 24. Sep A. 1747 gestorben als Dierector zu Milletin den 16. Aug 1810  im 63te Jahre seines alters Sollen ihm die ewig Ruhe.

Ignaz Johan Fiescher byl zřejmě správcem (direktorem) miletínského panství. Jeho náhrobek zůstal po zrušení hřbitova u kostelní zdi vedle hlavního vchodu vlevo. Zde se dočkal přestavby kostela.

Vlastní chrámová loď je vydlážděna jednotně s kněžištěm. Okna jsou novodobá z r. 1899, vystavěná a sklenutá podle oken v kněžišti. Jsou zasklená jednoduchou vitráží ze světle modrých a růžových kosočtvercových tabulek. Rovněž klenba stropu pochází z poslední přestavby. Výmalba je z r. 1905.

Na stěnách visí čtrnáctidílná Křížová cesta z roku 1905. První zastavení je v kněžišti pod oknem oratoře, poslední naproti, vedle vstupu do kaple Božího hrobu. Jejím autorem je Viktor Förster, autorem rámů, stejně jako většiny ostatních řezbářských prací v kostele je miletínský řezbář Jan Temnička starší.  Cesta byla osazena 25. října 1905, o měsíc později, 26. listopadu byla vysvěcena. 

Osud předchozích miletínských Křížových cest není zřejmý. Až do roku 1881 visela v kostele křížová cesta z 2. poloviny 18. století, která byla toho roku věnována do filiálního kostela v Červené Třemešné. Odtud zmizela r. 1895, kdy byla nahrazena zbrusu novou. Její miletínská nástupkyně z r. 1881, kterou maloval na sklonku života malíř Josef Vojtěch Hellich z Choltic byla odstraněna v souvislosti s novogotickou přestavbou a snad, podobně jako jiné obrazy a sochy z dosavadní výbavy kostela, darována hořické sochařské škole.

oltář sv. Anny, oltář sv. Jana Nepomuckého s památníkem padlých a kazatelna
 

V chrámové lodi jsou dva postranní oltáře. Uprostřed severní stěny oltář sv. Anny, v jihovýchodním rohu pak oltář sv. Jana Nepomuckého. Oba jsou zřejmě dílem hořické sochařské školy, jsou v novogotickém slohu a byly v kostele postaveny až v letech následujících po přestavbě. Vedle oltáře sv. Jana Nepomuckého pod oknem přibyl ještě  později památník se jmény vojáků padlých v 1. sv. válce a příslušných do obcí miletínské farnosti.
 

V severovýchodním rohu chrámové lodě stojí rovněž novogotická kazatelna. Opět je dílem hořických sochařů. Zdá se, že byla inspirována i historickou kazatelnou z počátku 17. století, jejíž pozůstatky jsou zazděné vedle hlavního vchodu. Stejně jako ona se i ta současná skládá z pěti kamenných reliéfů zobrazujích Krista a čtyři evangelisty. Kazatelna byla na své místo postavena v říjnu 1901. Přístupná je z točitého schodiště vedoucího na oratoř.

Před kazatelnou stojí jediná původní a historická součást kostelního vybavení – cínová křtitelnice z roku 1522. Původně asi stála na cínových nohách vyvedených jako tři mužské postavy, ze kterých zbyly jen hlavy s poprsím. Křtitelnice proto stojí už od r. 1839 na železné trojnožce. Tento letopočet je uveden na železné kruhu, který trojnožku spojuje. Křtitelnice je zdobena reliéfy čtyř svatých. Ty jsou doplněny značkou připomínající arabskou číslici 59. Podél horního okraje je nápis:

Lyeta panie patnacztisteho dwamezcietmeho tato krztidlnicze slita gest ke czti a k chwale bozi a pannie marigi matce geho m.  Kolem dna je nápis: k zadussi kostela miletinskeho mistrem waczlawem miesta hradcze nad labem
Na nádobě je dřevěný novogotický poklop. Jeho autorem je někdejší miletínský farář P. Filip Šubrt. Zhotovil ho v roce 1902 a nahradil tak dosavadní, barokový. Křtitelnice stojí na kruhovém kamenném podstavci s drážkou pro trojnožku a letopočtem 1608.
 

Kněžiště (presbytář) je od hlavní lodi odděleno tzv. Vítězným obloukem. V jeho vrcholu je symbol Beránka Božího a po obvodu lomená stuha protknutá růžovou ratolestí  s nápisem: Slovo tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi i viděli jsme slávu jeho plného milosti a pravdy. Celá výmalba je provedena ve stylu tzv. beuronské školy podle návrhu Jaroslava Pantaleona Majora. Kněžiště je nejstarší částí kostela vzniklou v polovině 13. století. Původní, raně gotický je půdorys kněžiště, křížová klenba, všechna tři okna a portál dveří do sakristie

V čele je novogotický oltář Panny Marie. Je opět dílem sochařské školy v Hořicích. V opraveném kněžišti byl postaven, pozlacen a polychromován 17. května 1900 pod dohledem odborných učitelů Františka Vondráčka a Karla Le Graina.  Po stranách oltáře jsou sochy českých patronů – vlevo sv. Vít a sv. Vojtěch, napravo sv. Zikmund a sv. Ludmila. Byly vytvořeny podle obdobných soch na Prašné bráně v Praze, z ostroměřského pískovce.
 

U severní stěny stojí vyřezávaná chórová lavice od Jana Temničky z roku 1902 ozdobená znakem města. Vedle dveře do sakristie s gotickým portálkem, nad nimi trojdílné novogotické okno oratoře. Jeho součástí je pěti malovaných erbů upomínajících na historické budovatele kostela – zleva znak Německých rytířů, Valdštejnů, hrabat z Morzinu a barona z Vlkanova. Nad nimi pak rodový znak Schönburg-Hartensteinů. Následuje novogotické sanktuarium (schránka pro kalich) z r. 1902.
V jižní stěně je vchod do boční kaple. Nad ním visí obraz Zvěstování Panny Marie. Je to zmenšená kopie oltářního obrazu z r. 1879, odstraněného při přestavbě. Autorem kopie je Edvard Neuman, farář z Rohozné. Obraz byl zavěšen 5. května 1901. Vedle portálu vchodu do kaple další dva malované znaky připomínající novodobé stavitele kostela.

Sakristie        Byla od základu přestavěna v roce 1900. Přiléhá ke kněžišti na severní straně. Má vlastní vchod z východní strany s předsíňkou. K západní straně přiléhá točité schodiště na kazatelnu a do oratoře. Oratoř se v současnosti nepoužívá.

Kaple             Vystavěna r. 1608, přestavěna r. 1900. U jižní stěny oltář Božího hrobu, ve východní stěně zvláštní vchod, dnes nepoužívaný.

Kůr               Kruchta je v nové části kostela, přiléhá pouze k západní stěně. Přístupná po točitém schodišti, jižně od předsíňky hlavního vchodu. Severně od předsíňky pokračují z kůru točité schody na půdu.

Na kruchtě jsou postaveny varhany. Pocházejí z roku 1900 a stavěl je pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr (opus 132). Když byly původní varhany ze 17. století na jaře 1899 rozebírány, bylo zjištěno, že jejich skříň je zcela zetlelá a nebude možné ji už obnovit. Byl to následek požáru z roku 1846, po kterém zůstala konstrukce stropu poškozená a do kostela i na varhany zatékala voda. Opravami z let 1862, 1870 a 1891 se sice dařilo udržovat je až do konce provozní, ale se starým kostelem skončila i jejich dávná sláva. Nové varhany pak dostaly v srpnu 1935 elektrický pohon, čímž zanikla i funkce tzv. kalkanta - dobrovolníka, který jak se říká - šlapal měchy.