Podobu ani přesnou polohu miletínského hradu či pozdější komendy Řádu německých rytířů neznáme. Není však pochyb o tom, že se nacházely v prostoru někdejší „akropole“ miletínského středověkého hradiště, v lokalitě, která si dodnes uchovala místní název Parkáň. Trojúhelníkový prostor je vymezený na severu ulicí Komenského, na jihu kostelem a ulicí Na Parkáni a na západě uličkou před bývalými úřednickými byty miletínského zámku. V samotném středu areálu, v místě s největší nadmořskou výšku, stojí domy čp. 117, 118 a 119. Pokud si někde v Miletíně nechali Přemyslovci postavit své opevněné sídlo, bylo to s velkou pravděpodobností právě zde.

Z nadzemních částí hradu ani řádového domu (mohlo ale nemuselo jít o dva různé objekty) se dodnes nedochovalo vůbec nic, nepočítáme-li raně gotický presbytář kostela Zvěstování Panny Marie a snad i spodní část renesanční zvonice. Pod zemí je ale situace zcela odlišná: hluboko pod povrchem, v otevřeném prostoru mezi domy čp. 117, 118 a 120, se dodnes nacházejí rozsáhlé prostory ve skále tesaných sklepů, propojených s více než 26 metrů hlubokou studní.

   
Vstup z horního sklepa do podzemí                                                                Pohled ze schodiště do malého sálu
 

První zmínky o nich nacházíme v pozemkových knihách: sklepy i studna sloužily jako běžné skladovací prostory a při prodejích pozemku nad nimi si vrchnost obvykle vymínila jejich užití pro vlastní potřebu. Po velkém požáru 1846 byla studna zasypána a postupně se na ní pozapomnělo. Zasypání však mělo nepříjemný vedlejší efekt – voda, kterou dříve nadržovala si hledala cestu na povrch a rychle zatopila staré sklepy a působila řadu problémů majitelům okolních domků a zahrad. A tady vlastně začíná příběh znovuzrození klášterních sklepů.

Zájem o ně byl oživen na přelomu 19. a 20. století, kdy byla ze zatopených sklepů čerpána voda pro potřebu přestavby kostela. Čas od času se nějaký odvážlivec pokusil sklepy prozkoumat, všechny pokusy však ztroskotaly na vysoké hladině vody, jejíž odčerpání by bylo příliš nákladné. V roce 1907 se stal majitelem horního, novodobého zděného sklepa, Antonín Kraus, který navážkou zvýšil podlahu a pokryl betonem tak, že vchod do starých sklepů byl definitivně uzavřen. Spodní vodu svedl do dešťové kanalizace. Toto řešení se však záhy ukázalo jako nedostatečné a na počátku třicátých let začala voda sklep znovu zaplavovat.
 

  
Klenutá chodbička ke studni                                                                                    Studna                  
    

Vážnou myšlenkou odkrýt historické sklepy se zabývala již od počátku dvacátých let Občanská beseda – akce však byla nad její možnosti. Teprve v roce 1932 však začal Musejní odbor ve spolupráci s Okrašlovacím spolkem činit první praktické kroky. Byly zjišťovány možnosti a odhadovány náklady a velice rychle vyšel najevo značný zájem miletínské veřejnosti i ochota ke spolupráci ze strany místních podnikatelů. Zásluhou ředitele továrny a předsedy Okrašlovacího spolku Františka Brauna, jednatele spolku Jindřicha Temničky a předsedy muzejního odboru Bohumila Hofmana tak byly brzy připraveny a 19. září 1932 zahájeny práce na odkrývání sklepů. Majitel sklepa, pan František Volšík ochotně spolupracoval.

Sbor dobrovolných hasičů zapůjčil ruční stříkačku, kterou byla během odpoledne vyčerpána voda z horního sklepa. Vzápětí byl nalezen označený vchod do sklepů a po vykopání části podlahy se pozdě večer podařilo několika dobrovolníkům proniknout do zpola zasypané chodby. Záhy objevili schodiště klesající jižním směrem, zatopené až k poslednímu stupni vodou.
 

      
Fr. Všetečka st. pod klenbou schodiště                                   Rumpál nad odkrývanou studnou                                      
              

Díky vstřícnosti veřejnosti se mohlo bez větších obtíží pokračovat dále. Zahradník Alois Trnka zapůjčil elektrické čerpadlo, hasiči hadice, v továrně vyrobili sací potrubí na míru. Elektrickou energii zdarma poskytlo město. Práce prováděli z ochoty dobrovolníci, případně dělníci placení z dobrovolných příspěvků i sponzory. Během týdne byla voda ze sklepů zcela vyčerpána, sklepy vzápětí navštívily první dvě stovky zvědavců, kteří vstupným přilepšili, jinak napjatému rozpočtu.

V následujících dnech byly sklepy čištěny od nánosů, hlína a jíl byly vytahovány rumpálem šachtou, k tomu účelu prokopanou. Zároveň se pokračovalo v odkrývání úzkého kanálu, vedoucího z velkého sálu a 7. října bylo dosaženo zasypané studny. I ta byla postupně odkrývána a v horní části nově vyzděna. Kvůli bepečnosti zhotovil zednický mistr Václav Khop betonovou desku s otvorem, kterou byla studna svrchu uzavřena a vytahování zavážky dále pokračovalo otvorem. Ve stěnách studny bylo nalezeno několik výklenků a zbytek dřevěné roury. 25. listopadu byly práce přerušeny, studna byla už vybrána do hloubky 20 metrů.

V březnu 1933 byla ve sklepích provedena elektroinstalace (namísto dosavadní, provizorní) a sklepy připraveny k pravidelným návštěvám. Prvním strážcem a průvodcem se stal František Birner st.. Vstupné 1,- K v neděli a 2,- koruny ve všední den. O pouti 30. dubna 1933 byla sklepy navštívilo asi 500 osob. V květnu se pak pokračovalo s čištěním studně a 7. června bylo dosaženo dna.
 

 
Kanál z velkého sálu ke studni na pohlednicích, vydaných Muzejním odborem v roce 1934
 

Sklepy byly definitivně upraveny k prohlídkám, mezi chodbu a studnu byla instalována železná mříž. V červnu 1934 byla na náměstí umístěna též reklama zvoucí k návštěvě. Úspěch povzbudil členy Okrašlovacího spolku též k dalšímu pátrání – byly prozkoumávány okolní sklepy, provedeno několik výkopů na sousedních zahradách a nalezeno několik pozůstatků zdí. Nic významného, ani tolik očekávaný vchod do podzemních chodeb, však už nalezen nebyl. Nicméně zdaleka ne všude tehdejší badatelé mohli kopat a jistě mnohá tajemství miletínské sklepy a jejich okolí ještě skrývají.

Není zcela jasné, kdy byly sklepy uzavřeny pro veřejnost, ale zdá se, že po druhé světové válce již přístupné nebyly. Příležitostně navštěvovány začaly být v 90. letech, byly nově upraveny a na okraj studny upevněna nová mříž. V současnosti je návštěva sklepů volitelnou součástí prohlídky rodného domku K. J. Erbena.
 

Stručný popis 

Sklepy představují komplex dvou sálů tesaných do skály, oddělených navzájem kamennými gotickými portály, zděná a zaklenutá schodiště a úzká chodba směrem ke studni. Vstup je v současnosti řešen zvláštním vchodem ze zahrádky mezi domky čp. 117 a 120. Odtud vedou schody do horního, novodobého sklepa a odtud klenutím ve východní stěně dolů do menšího sálu v hloubce přibližně 5,5 m pod úrovní terénu. Podlaha se dále svažuje, je rozdělena několika schody až k velkému sálu. Z něj vychází dále jihovýchodním směrem chodbička ke studni, která je v hloubce 9 metrů pod úrovní terénu. Studna je hluboká celkem přes 33 metrů, přičemž horních cca 7 metrů je vyzděno z úzkých betonových skruží. Průměr studny je kolem 3 metrů, má však značně nepravidelný tvar.