SEDLÁČEK, August

Hrady, zámky a tvrze v Království českém. Díly V. Podkrkonoší. Praha 1887.

První elektronické vydání, Praha 2000.

MILETÍN TVRZ.

Miletín jest v položení rozkošném. Sám leží na návrší nad křovím a lučinami, a na sever i na jih od něho jsou nízké a vysoké hory lesnaté, jichž tvar i způsoba rozmanitostí mile pobavují. Milovníka dějin kromě toho pobaví také poloha městečka sama, ano k nejstarším osadám patří. Neb dokud byly nížiny pod městečkem bařinaté, aneb dokud se tu voda nadržovati mohla, stál Miletín na ostrově a mohlo se k němu choditi jen po dlouhém mostě. Z těch příčin také nebyl hrad Miletínský,[1] ač a nevysokém a mírně se sklánějícím ná­vrší stál, ani valy ani příkopy obehnán, maje dosti na té pevnosti, kteráž mu poskytovala příroda. Dlouhou dobu potom, když již paměť o bývalém hradě Miletínském utuchla, postavena jest na západním konci tvrz, ale i po té již všechna památka zmizela. Na jejím místě stojí nový zámek,[2] čtverhranné stavení s výstupky, moderně a pěkně upravené, ale beze všech slohových příznakův. Chce-li tudíž někdo památky bývalých držitelích uzříti, může je spatřiti jediné při kostele starožitném, v 15. věku v podobě kříže postaveném. Na věži kostelní o samotě stojící, skrze kterouž se na hřbitov chodívalo, spatřují se ještě erby Bartoloměje z Valdšteina († roku 1617) a manželky jeho Mandalény Bohdanecké z Hodkova.

Miletín založen jest za dob pradávných od pana Miloty jakožto hrad pevný, v močálích položený a sruby oplaňkovaný.[3] Připomíná se již r. 1125, kdež byl hradem královským. Tehda sem přišel Ota, biskup Bamberský, an se chystal do Pomořan a cestu ze Sadské do Kladska na Miletín bral. Později stal se Miletín dědičným jměním pana Zbraslava, syna Vchynova. Týž se připomíná od roku 1228 jako podčeší knížecí; seděl tuším r. 1229 na Dubenci a připomíná se naposled r. 1238 jako číšník. Patříval k prvním pánům zemským na štítě nosil roh zavinutý.[4]  Posledním svým pořízením odkázal manželce své Domaslavě vsi Třebihošť, Třemešnou a Zásadu a bratru svému Ojíři Dehtov, dvoje Zábřezí a díl Trotiny, to vše z újezdu, který byl před tím koupil. Měl také jinde po Čechách rozličné vesnice, o kterých všelijak pořídil.[5] Zůstavil po sobě dceru Adličku, která dostala po otci ves Orasice. Vdova Domaslava darovala roku 1241 ves Miletín se vším příslušenstvím, panství Olešnické a kromě toho vsi Maslojedy, Sadový a Výkleky rytířům řádu Německého, což stvrdil král Vácslav r. 1241.[6] Za vlády rytířů vzrostl Miletín na ves trhovou čili městys, a poněvadž král Přemysl r. 1261 dne 1. února Miletín i s vesnicemi z právomocnosti úředníků královských vyňal, vysazena jest rytířům v Miletíně poprava.[7] Které tehda vesnice rytířům náležely, není známo, neboť známe toliko seznam r. 1267 napsaný, kolik a které vesnice k faře náležely.[8]

Němečtí rytíři neb křížovníci Pruští, jak jim rádi předkové naši říkali, drželi faru Miletínskou[9]  až do r. 1403. Zemský jich komtur, Oldřich z Ústí, zavadil pro veliké dluhy, jimiž řád tehda stížen byl, zboží Miletínské r. 1403 Benešovi z Choustníka a Máně, manželce jeho, na čas života za 700 aneb podlé jiných zpráv 800 kop gr. Smlouva v příčině té zástavy obnovena jest opět r. 1410, kdež se Beneš uvolil, že Miletína nikomu neprodá, aniž jej závadami obtíží. Po smrti Benešově měl Miletín zase na řád spadnouti, dostal se však hned do světských rukou. Jan Městecký z Opočna opanoval jej mocně. Byv skrze zemského komtura před krále a soudce zemské pohnán, předstíral, že býval ve službách nejvyššího mistra Pruského, tam že utrpěl v jisté bitvě veliké škody, za něž nedostal ani náhrady ani žoldu. Mimo to prý, že má zápis od Janka Svídnického (z Chotěnic), jemuž králem 1000 k. na Miletíně zapsáno bylo. Stranám položen jest potom nový rok, o jehož výsledcích nic nevíme.[10]

Jisto jest však, že drželi druhé panství Miletínské páni Lichtemburka již od středu 14. věku, což nelze jinak vyložiti, nežli tak, že měli při Miletíně dvůr a tvrz, k níž drželi některé vesnice v horách. Hynek Krušina z Miletína (jinak Hejman) připomíná se v letech 1358-1368 jako patron kostelů v Nechanicích a v Brusnici a jako spolupatron v Třemešné; žil ještě r. 1372.[11] Nástupcové jeho, Vácslav a Jan bratři Krušinové z Lichtemburka a na Hradišti, darovali r. 1382 kostelu Miletínskému 7 kop úroku ve Vidoni, vyhradivše si berni královskou a soudy nad vraždou a násilím. Kromě toho dali faráři 8 kop úroku v téže vsi, dva lány lesa a rybník uprostřed vesnice.[12] Dotčený Jan, pán toho času na slovo vzatý, připomíná se roku 1395 jako patron kostela v Třemešné,[13] a byl po smrti bratra svého Vácslava († r. 1397) samojediným pánem Miletína.[14]

Ze synů jeho stal se pánem na Miletíně Hynek Krušina, Tomu zastavil císař Zikmund r. 1437 dne 30. března městečko Miletín se vším příslušenstvím ve 2000 kop gr.,[15] tak že měly odtud oba díly Miletína společného pána. Neb za nedlouho i duchovní čásť v dědictví uvedena. Hynek držel mimo Miletín Kumburk, Hostinný a jiná panství, a sotva si asi mnoho Miletína všímal. Zemřel asi r. 1454, a dědicem jeho stal se Vilém, syn jeho. (O obou šíře v dějinách Kumburka.) Tohoto syn, Haiman (či Hynek neb Jindřich), připomíná se jako pán na Miletíně r. 1502 v listině, jež se týče města Jaroměře,[16] a v jiných zápisech do r. 1516. Roku 1529 byl již mrtev. Synové jeho Jan, Vilém, Hynek, Bernart a Smil drželi společně polovici panství Trutnovského s hradem Žacléřem, na něž roku 1524 přísahu manskou učinili. Nejstarší ze synů, Jan, byl r. 1535 ve vězení vsazen, z něhož se mu podařilo utéci do ciziny, a tam snad zemřel. Osudy ostatních bratří málo jsou známy; Bernart ujal na nějaký čas Miletín, an se jako jeho pán r. 1534 v tytuláři uvádí,[17]  ačkoliv mu tehda již Miletín nenáležel. Nějaký čas držel Kunětickou Horu.

Roku 1520 držel Miletín podkomoří český Burjan Trčka z Lípy († r. 1522, 30. března). Dovídáme se toho z listu Viléma z Pernšteina, jejž o nějakém falešném mincíři témuž Burjanovi psal.[18] Miletín dědil po něm syn jeho Jan s Kateřinou z Gutšteina splozený. Ten dlouho panství toto nedržel, nýbrž kdysi před r. 1541 prodal Miletín tvrz, dvůr popl. s poplužím, městečko s příslušenstvím, v Rohoznici, Jahodné, Vidoni, Bezníku, Borku, Želejově, Chroustově, Úhlejově, Zdobni, Dehtově, Třebihošti, Zvičině, Brusnici, Borečku, Borovničce Malé, Debrném vsi celé, v Trotni, Borovnici a Olešnici, co tu měl, Zikmundovi ze Smiřic za 6000 kop gr. č.[19]

Tento stal se v dobách tehdejších držitelem mnohých a rozsáhlých panství a nádherných sídel, na nichž obyčejně obýval. Ze synů jeho držel po něm Miletín s panstvím Náchodským Albrecht Smiřický ze Smiřic. Týž prodal smlouvou roku 1560 dne 4. března učiněnou panství Miletínské Jiříkovi z Valdšteina na Hostinném za 13.250 kop gr. č., a vložil mu r. 1565 ve čtvrtek po sv. Prokopu následující dědiny ve dsky zemské: tvrz Miletín, dvůr popl. s dědinami, lukami, zahradami, štěpnicemi, ohradami, pastvami, pivovárem, sladovnou, mlýnem, pilou, dvůr v Poličanech, městečko Miletín s podacím, vsi Rohoznici, Jahodnou, Vidom, Bezník, Borek, Želejov, Chroustov, Úhlejov, Zdobin, Třebihošť, Zvíčinu s podacím, Brusnici s podacím, mlýn na Mostku, Borček, Borovničku, Debrný vsi celé, v Trotině, Dehtově, Borovnici, Poličanech c. t. m., v Lanžově podací společné, díl řeky Labe a mnoho rybníkův atd.[20]

Jiří byl Miletínským pečlivým pánem. Vyprosil jim u Ferdinanda potvrzení trhů v městě, vystavěl radní dům a daroval r. 1580 obci solní obchod a mlýn řeč. obecný. Jiří zemřel r. 1584, zplodiv syny Karla Viléma, Jana, Zdeňka, Slavatu, Vojtěcha, Voka, Jiřího, Jindřicha, Hanibala, Hanskryštofa, Bartoloměje a Volfa, z nichž někteří v mladém věku zemřeli. Kšaftem svým (roku 1582 ve středu před narozením p. Marie daným) nařídil, aby choť jeho Alena po smrti jeho dvůr Poličanský se vsí a od panství Miletínského vsi Třebihošť, Zdobin a Trotinu doživotně držela, a každý týden 2 sudy piva z Miletínského pivováru dostávala.[21] Poněvadž dědicové zůstalí byli nezletilí, vládl Karel z Valdšteina jako poručník a psal se tudíž pánem na Miletíně. Poručnictví se však potom střídalo, jak se o tom lépe v dějinách Hostinného vypravuje. Konečně bratří dosáhše let plných, rozdělili se ke konci téhož století o dědictví otcovské, jež několik hezkých panství obsahovalo.

Bartoloměj z Valdšteina, jeden ze synů Jiříkových, ujal Miletínsko před r. 1599, neboť již tehda jsa na Miletíně, potvrdil městečku starobylé jeho výsady a prodal jim roku 1601 jisté role a louky. K manželství pojal Mandalénu Bohdaneckou z Hodkova, jíž zapsal vkl. r. 1602, 19. října 2500 kop míš. na dvoru a městečku Miletíně, vsích Chroustově, Želejově, Bezníku, Borku, Vidoni s příslušenstvím,[22] tuším celém to dědictví, jež byl za svůj díl přijal. Oba manželé opatřili též věž (kostelní ?) hodinami novými a nápisem: "Když hodiny zníť slyšíme, k smrti se my vzbuzujeme; pomni je v paměti míti, kdo chce v nebi věčně býti." Jako mnozí jiní páni, byl Bartoloměj horlivý vyznavač podobojí; proto měl r. 1608 Lochynického faráře Zikmunda Tribulecia k tomu, aby se do Miletína přestěhoval. Hradečtí, jako kollatorové kostela Lochynického, arci se tím rozhněvali a nechtěli faráře onoho sobě milého propustiti. Vedena pře z obou stran, jež vypadla ve prospěch Bartolomějův nejspíše přičiněním bratra jeho Hans­kryštofa, jenž byl hejtmanem kraje Hradeckého. Farář Holohlavský, Blažej Borovský, připsal našemu Bartolomějovi, jako horlivému ochránci svého vyznání, sbírku českých kázání, jež byl r. 1616 v Hradci vydal. Zemřel v dubnu r. 1617 a pochován v kostele Miletínském, u něhož se náhrobek jeho posud spatřuje.

Závětí svou r. 1613, 19. února učinil manželku svou Mandalénu spolu s tchánem svým Abrahamem Bohdaneckým z Hodkova poručnicí, až by nejstarší syn jeho Hanybal roku dvacátého dosáhl, ale tak, aby poručnice řídila se též radou bratří jeho Hanibala a Hanskryštofa. Určil více, aby na téže bratří jeho dědictví připadlo, kdyby synové předemřevše let plných nedosáhli.[23] Mandaléna byla potom poručnicí synů svých Hanybala mladšího, Hanskryštofa mladšího, Jiří Adama a Albrechta Pertolta (kterýž r. 1632 u Lützenu padl) několik let, až se pak po druhé (před r. 1622) za Hynka Albrechta Míčana z Klinšteina vdala. Tímto dle zvyku a práva tehdejšího ztratila poručnictví, a mocný již tehda strýc bratří Albrecht V. E. z Valdšteina jako nejbližší příbuzný, chytře příležitosti použiv, učinil se poručníkem synův a panství jich. Aby i Mandalénu spokojil, koupil od ní nápad její (též polovici svrchkův a nábytku) roku 1623 v pondělí po sv. Bartoloměji za 4000 kop míš., načež ona toho roku juxtou ve dskách zemských synům svým věno své z desk propustila.[24] Roku 1625 odevzdal Albrecht panství Miletínské a Rodovské ke správě nejstaršímu z bratří, Hanybalovi, jenž byl zatím rozmanité osudy zkusil.[25] Panství Miletínské tehda tak leželo, že jeho přikoupením knížectví Fridlantské velmi dobře zaokrouhliti se mohlo. Věc ta knížeti neušla, a poněvadž mocí málokdo mu se vyrovnal, užíval k nabytí statků příležitých všelikých prostředkův, i donucovacích, ba i nekalých, an již mohl bez toho peníze požadovati, jimiž byl nápad Mandalénin koupil. Bratří svrchupsaní byvše tedy jím donuceni, vložili mu r. 1628, 25. ledna ve dsky zemské "zámek, městečko Miletín, tvrz Rodov s dvory poplužnými, pivovárem" atd. za 30.000 fl. rh. (sotva zaplacených, nýbrž jen upsaných), načež dědictví to ještě téhož roku z práva zemského propuštěno a k manskému knížectví Frydlantskému připojeno bylo.[26] Kníže dal potom Miletín jako léno Frydlantské r. 1625 Hanybalovi a statek Hermansejf bratru jeho Janu Kryštofovi. Šest let však bratří statků těch neužili a trpce si později do knížete stěžovali.[27]

Po zavraždění knížete r. 1634 připadlo celé knížectví kr. fisku a po svých původních částech rozprodáno neb rozdáno. Panství Miletínské dostalo se bratru Hanybalovu Hanskryštofovi z Valdšteina, poněvadž mu je byl kníže bezpochyby ještě nezaplatil. Posud bylo však panství pod lénem a Hanskryštof horlivě o to usiloval, aby z manství propuštěno bylo. K žádosti jeho sice Ferdinand III. r. 1638, 11. září Miletínsko z manství propustil, ale převedení panství z desk dvorských ve dsky zemské opomíjeno pro tehdejší bouřlivé a válečné běhy. Teprva po nabytí míru (r. 1648) dožadoval se Hanskryštof tohoto převedení. Dal si též r. 1654, 6. srpna radou Miletínskou vysvědčiti, že n. kníže Frydlantský mateři Hanybalově, oprávněnému dědici Miletína, poručnictví násilně odňal a sám se v ně uvázal, potom pak r. 1625 Hanybalovi Miletínsko odevzdav, statek Rodovský svatovi svému Adamu Erdmanu Trčkovi z Lípy bezprávně přenechal. Přes to stalo se vymazání Miletína z desk dvorských teprve r. 1672, 7. října.[28]

Hanskryštof zemřel tuším r. 1656, neboť 8. ledna r. 1657 dělili se jakási hrabínka z Valdšteina a na Rožďalovicích a Vilém Kryštof z Valdšteina (syn Hanybala mladšího) o statky Forst, Javorník, Miletín a Lauterwasser, čímž se jí dostal Javorník, jemu Forst a Lauterwasser, Miletín však rozdělen na dvě polovice. Hraběnka prodala díl svůj Miletína a Červenou Třemešnou Vilémovi Kryštofovi, jenž trhem tímto celého panství dosáhl, od něhož však Třemešnou a Miletínek na nějaký čas odprodal. Maje v držení čásť Rohoznice, s držitelem druhého dílu časté spory míval. Přikoupil k Miletínsku r. 1663 dvůr Tetínský a ves Kal, a r. 1681 ves Vřesník a toho roku les Hanušovský. K poddaným svým se nešetrně a pánovitě choval a Miletínské roku 1680 ku zjevné vzpouře popudil. Arci ji snadno potlačil, poněvadž od roku 1676 byl hejtmanem kraje Hradeckého. Sotva jsa od poddaných oplakáván, raněn jest 13. července r. 1685 na Miletíně mrtvicí, poslední vůle nezanechav. Pohřben ve zdejším kostele. Byl dvakráte ženat: s nějakou paní z Talmberka a s Majdalénou Kateřinou Záru-bovnou z Hustířan. Tato jej přežila a dala se roku 1685, 6. listopadu jako poručnice dcery své nezletilé Barbory Terezie Josefy na statky Miletín, Třemešnou a první díl Rohoznice zvésti. Roku 1687, 3. února učinili pak královští kommissaři mezi dcerami zemřelého následující smlouvu: Alžběta Lidmila starší sestra (od r. 1688 provdaná za Fridricha Leopolda Kotulínského) obdržela statek manský Forst; Barbora dosáhla Miletína a poněvadž tento byl mnohem lepší než Forst, musila též dluhy otcovy na se vzíti a mimo to sestře své 13.000 fl. zaplatiti. Poručnice vládla pak Miletínem až k roku 1692; toho roku 9. srpna zasnoubena jest Barbora Jiřímu Fridrichovi hrab. z Oprštorfu na Dřevohosticích a Domaželicích. Byv napřed spoludržitelem panství, zdědil je konečně po smrti choti své († r. 1719, listopadu) k užívání na čas života svého.

Oprštorf jal se r. 1693 starý zámek přestavovali a stavbu jeho pronajal Hradeckému staviteli Kašp. Melchiorovi Klupfovi, jemuž se zavázal smlouvou 2200 fl. rh. dáti. Však než byl zámek dostaven, zničen jest r. 1699 velikým požárem, a hrabě musil jej znova stavětí. Tak zahynulo staré sídlo bohatýrské.[29]